Jaromír Kozák | Japonská kniha mrtvých

V rámci buddhismu mají v Indii kořeny dvě knihy mrtvých. Pozoruhodné ovšem je, že neexistuje Indická kniha mrtvých a rovněž žádný takový manuál nepatří mezi standardní buddhistické texty, k nimž by se všichni buddhisté obraceli. První z těchto knih je proslulá Tibetská kniha mrtvých, jejíž autor – Padmasambhava – přišel do Tibetu z Indie a zde působil jako náboženský reformátor. Jeho mistrovské dílo není ani zde všeobecně užíváno, nýbrž si je vzala za své sekta Červených čepic. Druhá z těchto knih je velice málo známá mimo okruh skupiny buddhistů, vyznávající Čistou zemi. Autorem díla je japonský učenec, žijící v 10. století, Genšin, který je vytvořil jako kompilaci z řady buddhistických spisů přeložených do japonštiny a obsahujících informace vztahující se k záhrobnímu světu. Ideově má velmi blízko k Zoroastrijské knize mrtvých a rozhodně není bez zajímavosti jí porovnat s ostatnímu popisy záhrobí z různých kultur.